A3Ch BART                                                             

 

(25.6.2005) - jorkšírský teriér bez PP

 Zkoušky: SA1, SA2, SA3 (jiné neplánujeme )

Úspěchy-agility: 3. místo na MČR kříženců a psů bez PP 2010, Praha-Kyje
                            Mistr republiky toyů a psů do 28cm 2010, Praha-Kyje
                            3. místo na MČR toyů a psů do 28cm 2012, Praha-Kyje
                            2. místo v soutěži družstev na IMCA 2012 - Wieze, Belgie 
                            Mistr republiky kříženců a psů bez PP 2013, Praha-Kyje
                            3.místo na MČR toyů a psů do 28cm 2013, Praha-Kyje
                            3.místo na 1.mistrovství ČR yorkšírských teriérů 2014 - Skochovice 

Bartík se narodil 25.června 2005 v Obříství u Mělníka,kam jsme pro něj o dva měsíce později jeli.Byl malá chlupatá kulička, takže jsme si ho hned začali patřičně rozmazlovat.V jeho pěti měsících jsme začali chodit na agility.Bartíkovi sportování docela šlo,ale dostal se do puberty a začal si místo běhání s paničkou všímat spíš všeho možného kolem.Dva roky pro nás bylo běhání spíš boj o to,jestli ho víc zaujme panička s pamlskem,nebo něco jiného někde jinde.Podle toho vypadaly také naše první závodní pokusy.Většinou vyhrálo to něco jiného někde jinde.Nezbývalo nic jiného,než vydržet.Po roce neúspěšných pokusů o doběhnutí na nějakých závodech se najednou povedlo doběhnout zkoušku.A zanedlouho další,dokonce s umístěním.A tak jsme se dostali do kategorie SA2.Trvalo nám to rok,ale doběhnutých parkuru bylo čím dál víc a splnili jsme podmínky pro přestup do kategorie SA3. V trojkách jsme si rok zkusili zaběhat, bohužel se nám ale nepodařilo splnit podmínky této kategorie,takže jsme od ledna 2011 startovali znovu ve dvojkách, ale protože Bartík je jednička, splnili jsme po pěti měsících potřebné zkoušky pro návrat do SA3, kde od června 2011 znovu běháme a vzhledem ke změně zkušebního řádu agility snad ještě chvíli běhat budeme.

A sen se stal skutečností! Po přestupu do A3 jsem občas pomýšlela i na šampiona A3, ale sama jsem nevěděla, jestli s přibývajícím věkem Barta budeme pořád v kondici a zvládneme to, protože naším velkým nepřítelem na parkuru byl hlavně čas. Bart většinu parkurů běhal čistě, ale často jsme se nevešli do času, byť jen o zlomek vteřiny. S přibývajícím věkem ale zřejmě rostla i jistota na parkuru a i časy jsme vylepšili. A dokázali jsme to! 27. 9. 2014 na závodech v Huntířově u Děčína jsme splnili podmínky pro udělení titulu šampion A3, což pro mě znamená absolutní vrchol naší společné agilitní kariéry. Velkých závodů už se účastnit nebudeme, ale běháme dál a pokud nám to společně půjde, tak běhat budeme. Jen tak, pro radost nás obou...

 Já už ale teď vím,že trpělivost,kterou jsem měla,se vyplatila a každého doběhnutého parkuru si vážím čím dál víc a každou diskvalifikaci se snažím brát jako krok ,kterým se posouváme dál,protože za poslední dobu diskvalifikací dost ubylo a za to jsem ráda.

V dubnu 2015 jsme na domácích závodech vstoupili s Bartem do kategorie veteránů. Bartíkovi to evidentně svědčí, na snížených překážkách mívá postupovou rychlost přes 4 m/s a vypadá to, že ho těší, že mi dává zabrat :o)

Chtěla bych hlavně,aby Barťulovi přálo zdraví,abysme spolu NEJEN mohli běhat agility ještě nějakou dobu,ale abysme tu jeden pro druhého byli,protože tak nám to funguje...